Více v "Read More"
Muž u pultu mu do sklenice nalil jím vybranou limonádu, na což se na něj zářivě zazubil. GOT7 už netrpělivě vyhlíželi svého člena, ten se zrovna otáčel, aby se vrátil zpět ke stolu.
Nadšeně už při cestě ze sklenice trochu upil. Ve chvíli, kdy věnoval své sklenice jeden ze svých zamilovaných pohledů, do někoho silně narazil. Ozval se tišší výkřik způsobený leknutím. Triko osoby před ním bylo úplně mokré od sladké limonády, kterou měl v plánu sám vypít. Uvědomil si, co je to vlastně za situaci a rychle o kousek couvl, vyděšeně čekal na reakci druhé osoby.
• • •
Když jsme obě snědli, co jsme mohly, rozhodly jsme se pokračovat někam jinam. Zatímco Lucy zůstala sedět u stolu, aby počkala, než bude moct zaplatit, Su Ji si to namířila pár kroků od ní. Zastavila se. Sledovala, jak je kamarádka na tom s placením. Muž v zástěře obcházel stůl od stolu s otázkou, kdo co potřebuje.
Náhle do ní někdo ze zadu narazil. Leknutím tiše zapištěla a nadskočila. Cítila, že jí kape ze zad. Tričko se na ní lepilo. Otočila se, aby spatřila tvář pachatele. Vyděšeně na ni hleděl s pohledem štěněte. Podívala se na jeho tvář. Čeho všeho byl tenhle kluk ještě schopný?
„To se před sebe jeden den nemůže pořádně dívat? Má snad nějakou nebezpečnou mozkovou poruchu?! Minimálně by se měl nechat aspoň vyšetřit,“
Otevřela ústa, že něco řekne. Náhle se avšak zastavila.
• • •
„3. Nenech druhé cítit se kvůli sobě zbytečně špatně, naopak jim pomoz postavit se zase na nohy,“
• • •
„Omlouvám se,“ dostal ze sebe s úklonem BamBam.
„Včera sklenice, dneska tohle. Ty máš štěstí na nehody, já na to být jejich součástí,“ zamumlala si potichu Su Ji a povzdechla si.
„Prosím?“ zeptal se polekaně viník.
„Oh, to je v pořádku,“ pokusila se ho trochu uklidnit politá náhodná oběť.
Chtěla ho nějak pomyslně poplácat po zádech, vyhrkla, co ji první napadlo: „Kvůli jednomu triku snad ještě zemětřesení nenastalo,“
Nakonec se na něj ještě mile usmála, přičemž se už otáčela, aby svoji kamarádku, která se zpovzdálí incidentu nezastavitelně smála, umlčela. Vražedné pohledy na ni házela už ze své aktuální vzdálenosti od ní. Ani skupina GOT7 se neudržela. Celá skupinka kluků se u svého stolu společně hlasitě smála.
„Dobře, tak ne jenom, že budeme chodit do restaurací s plastovým nádobím,“ potvrzoval si se šibalským úsměvem Youngjae. „Ale dokonce by to měly být uzavřené nádoby, které se smí otevírat až nad stolem?“
„Pro jistotu nad stolem s igelitovým ubrusem,“ doplnil ho Jackson.
• • •
„Ah, voním jako ovocný strom,“ podotkla potichu Su Ji na cestě na brigádu. „S největší pravděpodobností bych si mohla jít stoupnout do sadu. Nikdo by nepoznal, že je něco špatně. Jak mám takhle vůbec obsluhovat? Prosím, prosím, ať najdu něco na převlečení,“
• • •
Kan Su Jina směna začínala za deset minut. Svoje triko vyměnila za tílko, které si zde o pár týdnu dříve zapomněla. Její nová vůně ovšem ustoupit nechtěla. Tohle je zřejmě dobrý příklad toho, jak vytvořit vůni, která vydrží čtyřiadvacet hodin.
Uvázala si zástěru a vešla do restaurace, aby se postarala o její hosty. S úsměvem na tváři přistoupila k jednomu ze stolů. Muž jí nadiktoval svoje požadavky.
Poté pokračovala k vedlejšímu stolu, kde seděla sama starší dáma s bulvárním časopisem v ruce. Jakožto obsluha si vyslechla její objednávka. Následně zapsala objednávky všech dalších stolů.
• • •
Směna Su Ji se začínala blížit ke konci. Počet vcházejících se výrazně zmenšil.
Dveře se otevřely. Do restaurace vkročil mladý host. Když uviděla jeho tvář, otočila se zády k němu, jako kdyby nechtěla být spatřena. Po uvědomění si, že ona není ta, co se má cítit špatně, se vydala vyslechnout si jeho objednávku.
„Dobrý den, co to dneska bude?“ zeptala se v klidu.
BamBam ji nepoznal: „Oh, dám si jablečný džus, prosím,“
„Samozřejmě, hned to bude,“ poznamenala si jeho objednávku a vydala se pro sklenici nápoje.
Obsluha, která pití napouštěla, se na ni podívala: „Co to bude?“
„Jablečný džus,“ odpověděla Su Ji.
Při vzpomínce na poslední jeho návštěvu vyhrkla ještě: „Do plastové skleničky,“
Vzala z pultu objednávku, na což si to namířila přímo ke stolu, kde BamBam seděl. Bez toho, aby si uvědomila, že pití je vlastně v plastové sklenici s obrázkem autíčka, která může prozradit její vlastně neskrývanou identitu položila nápoj na stůl.
„Děkuju,“ poděkoval mladík. Následně se na sklenici pořádně podíval. Potom se podíval na děvče, které objednávku přineslo. Začal mírně rudnout i blednout v tváři, proto se nakonec jenom mlčky bez jediného slova napil. Poznání její tváře bolelo, avšak proč věděla i o rozbité sklenici?
• • •
Když vysrknul všechno, co se dalo, zamával pravou ruku na obsluhu, aby mohl zaplatit. Když Su Ji přiběhla, drkl do naštěstí již prázdné nádoby, kde dříve bylo pití napuštěno. Ta se naštěstí nerozbitá ocitla na podlaze.
„Věděla jsem, že mám důvod nedat mu do ruky ani k ní nic skleněného,“
V zástěře se začala ohýbat pro plastový majetek restaurace. BamBam, který by se v té chvíli nejraději už doopravdy propadl do země, se pro sklenici rozhodl ohnout sám. Hlavou se srazil s hlavou mladé pracovnice. Polekaně odskočil. Su Ji na něj vrhla vražedný pohled.
„Hej! Nemůžeš aspoň půl hodiny nic neprovést?!“ vybuchla držíc se za zraněnou hlavu. Prudce zvedla sklenici, vzala si od něj z ruky peníze a odešla. Stejně byla její směna už úplně u konce. BamBam se za ní polekaně koukal.
• • •
„Právě mi vybouchly nervy v takové míře, že jsem porušila svoje vlastní pravidlo? Kvůli... Náhodnému nemehlu?“