Více v "Read More"
„Kan Su Ji!“ ozval se z telefonu netrpělivý hlas její kamarádky. „Dvanáct je za deset minut a ty nikde!“
Prudce otevřela své oči, zvedla se a podívala se na hodiny, které nemilosrdně ukazovaly čas.
„Hej! Nepodceňuj mě! Samozřejmě, že tam do dvanácti jsem. Jenom jsem se po cestě ještě někde zastavila. Nemusíš mi věřit tak málo. Ve skutečnosti jsem opravdu důsledný spolehlivý člověk. Budu tam maximálně o deset minut později, dobře?“ bránila se Su Ji, na což položila hovor.
„Může mi někdo říct, co jsem to právě slíbila? Mám takový zvláštní pocit, že je trochu nemožné to dodržet. Každopádně, odvolávat nic neplánuji,“
Vyskočila z postele, vlasy jednoduše sepnula do vysokého culíku a oblékla si první, co vytáhla ze skříně. V kuchyni bytu, kde byla po čas prázdnin u tety, za běhu popadla jablko. Bez aspoň minimální snídaně ani ránu. Boty přešlápla s plánem pořádně si je nazout po cestě.
„Teto, jdu za Lucy. Budeme spolu rabovat obchody, ale neboj chytit se nenechám. Potom mám ještě brigádu. Vrátím se kolem deváté. Zatím se tu měj,“ křikla ve spěchu na svou tetu.
Než seběhla dolů, z jablka zbyl jenom ohryzek. Ten vyhodila do odpadkového koše před vchodem. Začínala panikařit. Nedostatek času jí nedovoloval jít pěšky. Její kolo bylo za dvěma dalšími koly. Až surově se ho pokusila vyrvat. Dva jeho druzi se skáceli na podlahu.
„Slibuju, že vás postavím, hned jak se vrátím, dobře? To je to, co slibuju vám,“
Naskočila. Třináct minut. Zbývalo třináct minut.
• • •
„2. Neber sliby na lehkou váhu. Udělej vše pro splnění slibu, který si dala,“
• • •
Konečně se ocitla před masivní budovou. Dala na kolo zámek. Párkrát vydechla, nahodila úsměv a udělala první krok ke vchodu, přičemž si neustále uhlazovala vlasy, které se jí při cestě rozletěly na všechny strany. Jediné, co zabránilo ještě větší katastrofě, byla gumička, která spínala vlasy pozůstalé v culíku.
„Dobře. Jsem tu o minutu později. To ještě není ani za přírodní katastrofu. Můžu být klidná,“
• • •
„Kluci, nemůžeme se jít někam najíst? Vidíte ten úškleb na mém břiše?“ zeptal se Jackson, přičemž si na triko několikrát namaloval prstem mračícího se smajlíka.
„Myslel jsem, že si hlídáš fanynky,“ poznamenal Youngjae, kterému se vybavil včerejší rozhovor.
Jr. se na Jacksona rychle podíval. S takovým pohledem: „V tom případě jdeme jíst!“
„I kdyby si měli nějakého člena oblíbit za mě, nemusíš mít strach, že to budeš ty,“ prohodil směrem k Jr-emu. (pozn. opravdu netuším, jak tu přezdívku líp vyskloňovat, asi začnu používat jeho opravdové jméno :D). „Navíc, moje trávicí schopnosti jsou nepřekonatelné. Rychlé jako blesk, který jsem nedávno zahlédl, chápeš? Jediné, co je může překonat je moje tvářička. A co teprve to charisma,“
Mark se potichu zasmál. Jak se vůbec stal součástí takovýchto diskuzí?
„Já jsem pro jídlo, všichni už máme aspoň malý hlad,“ přidal se k rozhovoru JB.
Všichni se tedy vydali směrem k nejbližší restauraci v obchodním středisku. BamBam po cestě stihl zakopnout o vlastní nohu a vrazit do ženy ve středním věku jdoucí proti nim. Bolestivě párkrát poskočil na jedné noze. Omluvně se směrem k ženě s ruměncem ve tváři uklonil.
„BamBame! Co zase vyvádíš?“ pokřikl na něj Yugyeom. Všichni ostatní s komickými výrazy potlačovaly prudkou vlnu smíchu.
„Oh? Už jdu,“ reagoval trochu zmateně BamBam.
• • •
Su Ji se nemohla nezasmát, když uviděla tu show na druhé straně.
Strčila do své kamarádky: „Vidíš tu skupinku támhle?“
„Líbí se ti některý?“ zeptala se nadšeně Lucy.
„Ne, ale ten, který se právě omlouvá té ženě, je stejný pachatel, který má na svědomí včerejší incident se sklenicí v restauraci. Vypadá to, že na takovéhle věci má relativně štěstí,“ vysvětlila mladší. Starší se nad tou myšlenkou také pousmála. Vypadalo to jako natáčení nějaké zábavní show. Za chvilku skupina idolů pokračovala v chůzi.
Po chvíli od jejich rozhovoru Su Ji hlasitě zakručelo v břiše. Nechtěla své kamarádce přiznat, že nesnídala kvůli svému pozdnímu vstávání. Kamarádka se na ní podívala a nadzvedla obočí. Místo odpovědi se jí dostalo jen mírného pokrčení rameny. Lucy se tedy znovu zasmála, přičemž si to namířili směrem k nejbližšímu jídlu, které potkají.
• • •
Obě kamarádky se společně usadily k jednomu ze stolů v restauraci. Mezitím, co Lucy vybírala jídlo, které si objednají, druhá z nich se opět zabývala tématem sloganu. Vytáhla z tašky, kterou si „ráno“ stačila vzít sebou, tužku a papír, potom položila obě věci na stůl.
„Do toho, Kan Su Ji! Věřím ti! Doufám, že to zvládneš,“ povzbuzovala v duchu sama sebe.
Začala na papír psát desítky slov v různých pořadích. Nic se jí nezdálo dostatečně dobré. Ve chvíli naprostého zoufalství se objevila servírka a začala jim na stůj pokládat jídlo. Su Ji poslušně sklidila všechny svoje ostatní věci z malého kulatého stolu.
Po včerejší události, ačkoliv se udála na jiném místě, se snažila vůbec nijak nevynikat z ostatních zde sedících hladovců. Chtěla se prostě jenom potichu najíst. Klidně, tiše se najíst…
• • •
GOT7 se konečně dočkali svých porcí. Každý z nich se do jídla pustil s obrovským nadšením. Sem tam někdo něco prohodil. Ať už k tématu jídla nebo k tématu sopek v Alpách. Byli schopni se bavit klidně i o záchodových prkénkách. S vážným výrazem na tváři. Dobře, to je lež. Naopak se smáli víceméně všemu, z čeho se jim podařilo jakkoliv udělat si srandu.
Talíře se staly poloprázdnými, za chvilku na nich leželo jenom pár posledních soust. Mladí idolové zůstali sedět se sklenicemi pití u stolu a při společné diskuzi z nich upíjeli.
Youngjae podotknul: „BamBame, hlavně tu skleničku nerozbij. Možná bychom měli přestat jíst v restauracích se skleněným nádobím,“
„Myslím, že tak špatně na tom nejsem,“ podotkl nesouhlasně s vážnou tváří zmíněný.